fbpx
girl, face, colorful

Co je to vlastně umění?

Je začátek roku 2009 a já dostala spontánní nápad. Nebudu řešit, proč jsem měla potřebu utéct na měsíc pryč, ale odletěla jsem úplně sama na měsíc do Jihoafrické republiky, konkrétně do Cape Town.

První návštěva galerie s obrazy

Chtěla jsem někam, kde bude i v únoru teplo, kde se bude mluvit anglicky a kde bude minimum Čechů (za celý měsíc jsem nepotkala žádného). Cape Town je úžasné místo s obrovským kouzlem. Krásná příroda, zajímavá místa a hlavně neuvěřitelná směsice kultury.

Popravdě, až tam jsem byla poprvé navštívit prodejní galerie s obrazy a moc jsem si to užívala. Nádherné syté barvy, energie sršící z obrazů, byl to pro mě úplně nový a krásný zážitek. Do této doby jsem žila v přesvědčení, že v galeriích visí díla, která jsou monumentální, ale pro mě neuchopitelná. Ne že by se mi nelíbila velkolepá díla starých mistrů, ale působí na mě povětšinou smutně a ponuře a to hlavně díky jejich barevnosti. Použité barvy bývají temné a z málokterého díla vyzařuje radost a pozitivní nálada. Tedy já to tak vnímám. 

Umění nejsou jen ponurá a strašidelná díla...

A právě v Africe jsem pochopila, že umění je cokoliv. Nemusí to mít razítko a být opěvované generacemi, aby se nám to mohlo líbit. Můžu obdivovat Monu Lisu a její dokonalé zpracování, ale to ještě neznamená, že ji chci mít na zdi v obýváku. Naopak, na zeď si můžu klidně pověsit dílko pouličního umělce za pár kaček, které mi při každém pohledu vykouzlí úsměv na tváři.

Tím nechci snižovat hodnotu uznávaných uměleckých děl, ale netoužím je mít doma a každý den se jimi kochat. Podobné pocity ve mě vyvolávají i obrazy, které má hodně lidí doma na zdech, ponurá zátiší, temné krajiny, prostě nic, co by ve mně vyvolalo pocit radosti. Neumím to popsat, ale často na mě taková díla působí spíš děsivě, než aby vyvolávala obdiv. Až jsem se sama přesvědčila, že „umění“ asi není nic pro mě.

Asi nejsem ten správný typ člověka, který je umělecky založený a umí umění ocenit. To jsem si tehdy o sobě myslela…

Umění a barvy kam se podíváš

To se ale změnilo návštěvou Afriky. Na prodejce umění tam můžete narazit na každém rohu, každý se tam snaží nějak si přilepšit a vytáhnout z turistů nějakou „korunu“ do rodinného rozpočtu. Jsou to ale úplně jiná díla, než na která jsme zvyklí tady. Jejich obrázky překypují nádhernými a sytými barvami, působí v tom všem okolo pozitivně a hřejivě. Dokonce i uprostřed townshipu umí vykouzlit příjemnou atmosféru.

A tak se moje výlety změnily na to, že jsem na každém místě navštívila galerii nebo místo, kde se prodávaly obrázky a kochala se. Bylo mi líto, že si žádný obraz nemůžu odvézt, protože dát plátno do krosny a počítat s tím, že přežije 18 hodin letu, mi přišlo dost bláhové. A to jsem ani nevěděla, že mi batoh po cestě zpět ztratí a potkám se s ním až dva dny po příletu 🙂

Každopádně mě pobyt v Africe poznamenal. Pochopila jsem, že obraz nemusí být jen vážný a tmavý nebo na druhou stranu naivní (naivní tvorbou myslím různé energetické,  harmonizační obrázky, které se mi osobně vůbec nelíbí a doma bych je nesnesla). Ale že jde zachytit všední motivy ve veselých odstínech. Určitě to je i tím, že barevná je celá Afrika. Už jen, když se podíváte na oblečení místních lidí, barvy domků. V Africe mají barvy prostě rádi a to se podepsalo i na mě. A to jsem ještě neměla tušení, že sama začnu malovat 🙂

Tento obraz (bez toho srdíčka s nápisem) jsem malovala po návratu z Korziky, kde jsem se naučila základy práce s akrylovými barvami, což bylo po roce od návštěvy Afriky. Byl to první obraz, kde jsem neměla danou předlohu, kterou bych „obkreslovala“ na plátno, ale nechala jsem tvorbu na momentální náladě. Obraz byl určen do obýváku, který ve své době obsahoval všechny odstíny červené, oranžové a žluté barvy na doplňcích. K tomu jsem přidala siluety afrických žen, které se dají koupit i všude u nás. Na obraze je asi tisíc chyb a není vůbec dokonalý, možná ani dobrý. Ale bavila mě jeho výroba a to, že jsem se nemusela bát použít hromadu různých barev. Viděla jsem v Africe, že to může fungovat a může to vypadat hodně dobře.

Obecně, když zadáte do googlu dotaz na africký obraz, tak na vás vykouknou nějaká taková díla:

Vůbec se to nedá srovnávat s tím, co uvidíte v galeriích a na prodejních stáncích přímo v Africe a mě strašně mrzí, že jsem si aspoň nějaká díla nevyfotila, abych se jimi mohla kochat i tady u nás v Evropě. Tenkrát to ještě nebylo úplně běžné, fotit všechno, co potkáte 🙂 Třeba se tam zase někdy vydám, lépe připravená, nějaký obraz si pořídím a stoprocentně si jich spousty nafotím.

A co vy, také máte nějaké místo, které vás něčím inspiruje, kde se vám líbí a vlastně ani neumíte možná přesně vysvětlit proč? Prostě místo, které na vás dobře působí?

Nebo máte třeba nějakou fotku afrického umění a podělíte se o ni?

Přeji nám všem, ať takových blahodárně působících míst máme co nejvíce a ať se za nimi nemusíme táhnout přes půlku země.

Vaše Lucie.  

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *