fbpx

Cesta k vnitřnímu dítěti

Kniha Malý princ je povinnou četbou už na základní škole, nebo aspoň „za nás“ to tak bylo. Vždyť je to vlastně příběh pro děti. Já osobně si myslím, že by to tak možná být nemělo. Malého prince jsem se snažila číst jako malá a vůbec jsem tomu příběhu nerozuměla, nebavilo mě to a přišlo mi to celé ujeté. Vždyť kdo se může spokojit s namalovanou krabicí, když chce beránka? Když jsem byla mladší, tak mě příběhy, kterým jsem nerozuměla, strašně štvaly. Na dlouhou dobu se k nim přiřadil i příběh o Malém princi.

Fakt jsem ho neměla ráda

Můžu s čistým svědomím říct, že jsem ho neměla ráda. A tak není divu, že jsem se k tomuto příběhu dlouho nevracela. Někdy po dvacítce se ke mně příběh dostal znovu a já se rozhodla, dát mu šanci. Vždyť je to pár stránek, tak to nějak přežiju, to jsem si říkala. Kniha mě velmi překvapila. Najednou jsem příběh vnímala úplně jinak, chápala jinak a celé to na mě působilo krásně. Dokonce byly pasáže, u kterých jsem měla slzy na krajíčku z toho, jak dojemné to pro mě bylo.

O to víc si mě pak získal

Jednou z těchto pasáží je i ta, jak se malý princ potká s liškou, lépe řečeno, ta část, kde se s liškou loučí. Přesto, že příběh dobře znám, pokaždé když jej čtu, znovu jsem dojatá a mám slzy na krajíčku. Nejen v této pasáži je silný příběh, životní pravda, kterou je ale asi těžké přenést na malé děti. Člověk to pochopí až si sám něco prožije.

Souhlasím s tím, že je to kniha, která si zaslouží být mezi „povinnou“ četbou. Ale myslím, že přečíst by si ji člověk měl až tehdy, kdy je schopný ji pochopit a poselství přijmout. Protože pak vás Malý princ chytne za srdce a už nepustí. Aspoň tak tomu bylo v mém případě. Znovu se tak potvrdilo, že není vždycky dobré dát na první dojem a možná je občas potřeba dát něčemu i druhou, třetí šanci.

Přesto, že už dávno nejsem malá holka, pohádky nečtu a ani je v běžném životě moc často neprožívám, je Malý princ mojí srdeční záležitostí, ráda si jeho příběh připomínám. Nedávno jsem se rozhodla svoji oblíbenou část přenést i na plátno. Tento obraz má pro mě neuvěřitelnou energii a maloval se skoro sám.

Bylo to velké poprvé

Bylo to poprvé, co jsem malovala bez předem daného náčrtu, rozvržení prostoru na plátně, nic nebylo předem dáno. Malý krok pro lidstvo, ale velký pro člověka, pro mě 🙂 Namalovala jsem něco bez předlohy, bez podkresu, bez přípravy a ono se na to dá koukat a dokonce se mi to líbí, moc se mi to líbí. Jsem nadšená, ale nebylo to hned. Musela jsem se k tomu promalovat. Přecházela tomu řada obrazů, některé povedené více, jiné méně. Některé jsem hned přemalovala. 

Vybírejte srdcem

Kromě určité praxe je určitě důležité i téma. Tady to je moje srdeční záležitost a tak se obraz maloval v podstatě sám. Pokud tedy uvažujete nad motivem, vybírejte srdcem. Bude se vám malovat lehčeji a nejspíš se vám obraz i více povede. A bude vám pak dělat radost, opravdovou, niterní radost. Že se budete usmívat od ucha k uchu a možná si i radostí poskočíte, právě jako malé dítě, které je někde uvnitř každého z nás. 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *